Zákon o spotřebitelském úvěru, který je účinný od roku 2011 a novelizován 25.2.2013, je aplikací směrnice Evropské Unie. Zákon, který měl původně chránit spotřebitele ukládá poskytovatelům nebankovních úvěrů povinnosti ohledně prokazování příjmů, bonity klienta a schopnosti klienta splácet úvěr, čímž se úvěry stávají pro klienty s finančními problémy hůře dostupné. Co se týká informační povinnosti a přehlednosti smluvních podmínek, tak to je jistě krok správným směrem. Bohužel podstatně méně již ustanovení zmíněného zákona upravují ostatní smluvní podmínky, na základě kterých mohou neseriózní společnosti dále připravovat své klienty o jejich peníze, nemovitosti a jiný majetek.
Nebankovní společnosti s nečistými úmysly mají několik možností jak zákon o spotřebitelském úvěru jednak buď zcela obejít (poskytnutím podnikatelského nebo hypotečního úvěru na koupi či rekonstrukci nemovitosti) a nebo použít taková smluvní ujednání, kterými stejně klientům znemožní řádné splácení úvěru a poté na nich uplatní smluvní pokuty, poplatky a sankce.
Z těchto důvodů bychom my spotřebitelé neměli spoléhat pouze na Zákon o spotřebitelském úvěru, ale měli bychom se sami zajímat o kompletní znění obsahu úvěrových smluv, které hodláme některé z úvěrujících společností podepsat. Také bychom v našem vlastním zájmu neměli váhat s oslovením odborníka v dané oblasti práva a smlouvy mu dát v dostatečném předstihu před podpisem ke kontrole. Je na každém z nás, aby zvážil, zda není lepší dát 1.000,- za včasnou právní radu, než platit statisíce za smluvní pokuty ze smluv, které jsme podepsali, aniž bychom jim zcela porozuměli.